Křížová cesta
(Tak takhle to myslel ....)
Dospěl jsem do bodu,
kdy cesta je kříž.
Doleva, doprava,
ode mne, blíž.
Musím se rozhodnout,
má to tak být,
nemůžu tady stát,
dál musím jít.
Zbývá „jen" maličkost,
- zvolit si směr.
Jenže – která z těch cest
je pro mne fér?
Kam dívám se ze strachu,
kam mířím ze zvyku,
kde můžu rozvinout
svou skvělou logiku?
A tak se ptám.
Nahoru a taky dolů.
A končím uprostřed,
kde srdce mám – zbavené bolů.
Po dlouhé cestě,
pouštíc se zvyků,
došel jsem k srdci,
pomalu, v tichu.
Když cítím tě, srdce mé,
a nechávám se vést,
vybírám jedinou cestu,
jedinou z mnoha cest.
A že ji moc neznám
a nikdo jí nešel?
Vždyť je to má cesta,
beze všech příkras, lhaní, hesel.
A zase váhám –
je to ta pravá?
Nezbývá, než si to ověřit,
zkušenost – nade vše drahá.
18.6.2014
